Kodex činností
Společnost Energeia, o.p.s., zřízená podle platného znění § 4 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, je charakterem svých aktivit, nevyjímaje provoz dětských hospiců, společností nenáboženskou, tzn. nespojuje své priority se šířením náboženských myšlenek a neobrací se výhradně k jednotlivým konfesním společenstvím.
V propozicích vzdělávacího programu má jasně stanovený cíl – oslovovat širokou veřejnost. Duchovní povaha tohoto cíle spočívá v propojení zřejmých i nezřejmých souvislostí, utvářejících kulturní tradice.
V návaznosti na tradiční hodnoty pokládá za přednost sledovat soustavně věci nové, a to ve všech oblastech kultury, vědy i filozofie, a důsledně dbát o prohlubování humanistické morálky konkretizované v projevech úcty k životu. Usiluje podporovat kvalitu a ochranu života ve všech jeho stadiích.
Všechny aktivity společnosti Energeia mají rozvíjet „vědomí souvislostí“.
Pojetí souvislostí:
- Souvislosti (relace) představují v hodnotové pluralitě světa především komunikační vztahy. Mohou sbližovat vzdálené, harmonizovat nesouzvučné, usmiřovat nesmiřitelné, protože podstata souvislostí je sjednocovací. Poznání spočívá v tom, že chápeme nová sepětí vztahů.
- V zásadě jde o souvislosti dvojího druhu: dané (kauzální…) a vytvářené. Prvé spadají nejčastěji do oblasti přírodních věd, druhé jsou zcela v kompetenci lidí – v rámci společenskovědních oborů, umění (analogie, metafora, podobenství…) a ovšem v životě každého člověka.
- Rozumí se, že prokazovat souvislosti vylučuje ideologizování poznatků. Zříkáme se apriorního účelového výběru předpokládaného optima vztahů! Poznání je dosažitelné jen ve zcela otevřeném režimu!
- Vědomí souvislostí znamená vědomost, ale i étos, který je vysoce mravní hodnotou. Nespadá nutně do kategorií morálky; je víc než konvenční morálkou, protože vede k osobnímu ručení.
- Žádná z etap lidského poznání není uzavřená v sobě a oddělená od jiných. Mezi starším a pozdějším neexistují přerušení, která by dovolovala zapomínat na tyto souvislosti v čase; a přicházejí okamžiky, kdy se vše projevuje novou kvalitou. Uskutečňujeme se k obrazu, který předznamenává určení člověka jít za pravdou.
- Postmoderní přítomnost lze vnímat jako odezvu na věk ideologií. Z toho hlediska se jeví jako zasloužený a potřebný „bič boží“. Vedle menšiny mistrů svého výrazu je postmoderna zneužívána lidmi diskontinuity, stává se vítanou záminkou bezradných a karikaturou souvislostí. To je přídatný problém doby, její orientace.
- Otázka duchovního hledání však v žádném případě neznamená výběr z modelů hotové konfekce nebo osvědčeného zboží. Hledání souvislostí předpokládá odvahu opouštět koncepty, vžité představy a způsoby nazírání (paradigmata); jen nepřevzatá, vydobytá pravda člověka osvobozuje – vrací ho k vlastní identitě, k vlastnímu ručení. Jen povahou takové pravdy lze oslovit sekulárního člověka, protože není mimoúrovňová s jeho osobní zkušeností, a tedy dovoluje účinnou konfrontaci. Zjevená pravda je proti tomu vázána milostí prozření, bez níž postrádá účinek.
- Jsme přesvědčení, že člověk může tvořit trvalé hodnoty jen z určité duchovní dispozice úcty, respektu a pokory. Osobní spiritualitou úcty k životu.
- Slovo „duchovní“ neužíváme ve smyslu jakési neproniknutelné, záhadné alternativy, k níž by se člověk utíkal před světem a před svou odpovědností za něj, ale naopak ve smyslu hlubokého významu světa, který tuto odpovědnost vyžaduje a také vede.
- Duch žije v souvislostech – nikdy jednoznačností jednotlivého.