Sen o demokracii nekončí 

Nedaleko pražského Staroměstského náměstí se uskutečnila konference s názvem „Střední Evropa – konec snu o demokracii?“. Proběhla 24.4.2016, spolupořádaly ji platforma Svobodu médiím, New York University, Syndikát novinářů, Rada pro mezinárodní vztahy a Energeia. Hlavním smyslem bylo hodnocení současného stavu demokracie v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a v České republice. V centru pozornosti bylo hlavně Polsko a Slovensko, kde proběhly nedávno volby. 

Úvodní referát přednesl politolog Jiří Pehe, podle něhož liberální demokracie v prostoru střední Evropy ve skutečnosti zatím nevznikla. Je zde pouze její postkomunistická forma. Globálně je přitom liberální demokracie v krizi díky globalizaci, jež zásadně mění celkové paradigma. Trh byl totiž kdysi národní, dnes mu ale dominují nadnárodní korporace, což vede k jakémusi odpojení trhu od demokracie. 

Střední Evropa je přitom ve specifické situaci. Známý komentátor a politolog Fareed Zakaria tvrdí v knize Budoucnost svobody, že demokracie má dvě tváře: institucionální a zvykovou. Jiří Pehe dodává, že její třetí tváří je kulturní zdroj v podobě zvnitřnění hodnot. A právě to se ukazuje jako nedostatečné v prostoru střední Evropy. Je to vidět na stavu politických stran, jež vznikly zhora a jsou početně slabé. Díky privatizaci se vytvřily silné ekonomické entity, jež si pak pro sebe zprivatizovaly samotné politické strany. Z tohoto důvodu je Jiří Pehe proti většinovému volebnímu systému, který by vedl k jednobarevným vládám místo koalic. 

O současné situaci v Polsku obšírně referoval polský novinář Alexandr Kaczorowski. Volby tam vyhrála strana Právo a spravedlnost a nyní probíhá národně konzervativní revoluce. Polsko je vnitřně rozdělené, napětí ve společnosti je vysoké, vládnoucí strana nicméně vyhrála napříč v různých sociálních seskupeních. Na rozdíl od předešlého období Viktora Orbána v Maďarsku ale nemá Právo a spravedlnost ústavní většinu, proto se snaží eliminovat Ústavní soud. Provádí rozsáhlou čistku ve státních institucích, kde tisíce pracovníků nahrazují noví, neznámí lidé. A součástí jejího úsilí jsou i kroky k ovládnutí médií. Podle Kaczorowského reprezentuje Polsko vzpouru periferie Západu (východních zemí EU). 

Bývalý novinář a diplomat Petr Janyška dodal, že existují dvě Polska, jedno dynamické, hledící do budoucnosti, druhé konzervativní, zahleděné do minulosti. V zemi dochází ke změně myšlení, objevují se hesla typu „Polsko Polákům“, stejně jako různá tvrzení, že Polsko bylo pod jhem Němců, Rusů a teď Bruselu. Souvisí s tím útoky na média (jež jsou v německých rukách) a celková snaha vymazat posledních 25 let, včetně zpochybňování Lecha Walesy, jednoho z hlavních symbolů protikomunistického odporu. Důležitou roli v celém procesu hraje hierarchie polské katolické církve, která má velkou politickou moc a je velmi odlišná od vedení církve v jiných zemích EU. Podle Petra Janyšky jde dokonce o to, zda dokáže ovládnout stát. 

Slovenský novinář a šéfredaktor časopisu Týždeň Štefan Hríb hodnotil povolební situaci na Slovensku, kde vítězný Smer Roberta Fica utržil paradoxně porážku, přestože volby vyhrál. Zásadní je totiž pokles jeho podpory po čtyřech letech jednobarevné vlády. Štefan Hríb vidí určitou moudrost slovenského voliče, který nenaskočil na rok chystanou strategii vládní strany, jež se snažila udělat ústřední téma z otázky uprchlíků. Slovenský volič totiž není proti Bruselu. Do parlamentu se nicméně dostaly strany vysoce nestandardní, jako je Lidová strana naše Slovensko Mariána Kotleby, jejíž členové se zdraví pozdravem „na stráž“, známým z Tisova Slovenského štátu během 2. světové války, nebo těžko zařaditelné seskupení s názvem „Jsme rodina“, jehož předseda Boris Kollár má devět dětí s osmi ženami. Úspěch těchto pseudostran ukazuje na podporu „antisystému“, zodpovědnost za něj ale přičítá Štefan Hríb selhání politických elit na Slovensku, nikoli voličům. 

Odpolední panel řešil především otázku potřebných kroků, jež by vedly k posílení liberální demokracie v zemích střední Evropy. Vystoupili v něm slovenský analytik a diplomat Kálmán Petöcz, předseda českého Syndikátu novinářů Adam Černý a podnikatel Tomáš Richter, jeden ze spoluzakladatelů nadačního fondu na podporu nezávislých médií. Shodli se v názoru, že k rozvíjení svobodné společnosti a demokracie je nevyhnutelný aktivní přístup a nezastupitelná je role občanské společnosti. Roste také význam médií veřejné služby, jejichž nezávislost je třeba zabezpečit. Jedním z užitečných kroků v tomto směru by byla změna zákona o veřejnoprávním rozhlase a televizi. Návrh je inspirován bavorským modelem.