Historie

Energeia myšlenkově a koncepčně navázala na projekt Omega z let 1993–94, který iniciovali Marek Černocký a Jiří Grygar. Tématem byla popularizace vědy a objevování souvztažnosti v poznání z různých oborů.

Myšlenka probudila velký zájem, během krátké doby upoutala pozornost řady osobností, filosofů, duchovních, umělců, politiků, ale také vědců základního i aplikovaného výzkumu.

Financování projektu však bylo závislé pouze na nejisté podpoře sponzorů. Scházel počáteční kapitál a princip následné ekonomické udržitelnosti. Peníze rychle došly a aktéři projektu se ocitli v nepříjemné situaci.

Marek Černocký si proto opakovaně kladl jednoduché otázky: Když už jednou získá finančně ztrátová aktivita podporu dárce, jak zařídit, aby se tyto peníze nespotřebovaly, ale stále sloužily? Lze finanční prostředky před cílovým využitím investovat tak, aby přinášely dlouhodobý a stabilní užitek? Lze synergicky propojit charitu a podnikání v jedné organizaci?

V roce 1999 se setkal s projektem využití vodní energie. Inspiroval ho k následující úvaze: Když se mezi dárce a charitu vloží investice do vodní elektrárny, může se získat v podstatě nevyčerpatelný zdroj finančních prostředků. Aby toto „perpetum mobile“ mohlo fungovat, musí být velmi dobře nastavena celková ekonomika projektu.

Dospěl k závěru, že k realizaci takto náročné investice jsou potřební takzvaní „beneinvestoři“ (osoby jež se rozhodnou investovat peníze do projektu, který příslušnou částku zhodnotí ne pro jejich osobní obohacení, ale k následnému financování obecně prospěšných aktivit).

Jinak řečeno: "Beneinvestorům" se peníze se ziskem nevrací, ale „živí“ neziskové projekty.

Podmínkou takového principu je dodržení přesně stanoveného tempa čerpání peněz z tržeb za prodanou elektřinu, aby je energie vody stačila obnovovat. S postupným splácením úvěru, který elektrárnu spolufinancuje, se tak dary nedevalvují, ale zhodnocují k dalšímu rozšiřování neziskových aktivit.

Od vize k realizaci elektrárny vedla ale složitá cesta, jež trvala čtrnáct let. V listopadu 2003 manželé Jana a Marek Černočtí založili obecně prospěšnou společnost s totožným názvem "Energeia", pod ní uvedený projekt dále pokračoval. Nadále však neměli k dispozici žádný vlastní kapitál. Disponovali pouze vizí a přípravu projektu financovali půjčkami od příbuzných a přátel.

Bylo nutné najít „beneinvestory“. První se objevil po čtyřech letech. Zdálo se, že končí riskantní období a otvírá se hladká cesta k realizaci. Opak byl ale pravdou. V roce 2007 se objevily nové problémy a další sponzoři přišli až v roce 2010, téměř na poslední chvíli, kdy osud projektu visel na vlásku.

V průběhu přípravy a stavby elektrárny získala Energeia od „beneinvestorů“ 71 miliónů korun. Na cestě k uskutečnění původní vize však museli hlavní protagonisté řešit širokou škálu problémů, jež se zdaleka netýkaly pouze financování.

V roce 2007 ocenila projekt mezinárodní organizace Ashoka, podporující sociální inovátory formou osobních stipendií. Díky této podpoře se mohou stipendisté plně věnovat realizaci svých vizí. Stipendium získal Marek Černocký, což urychlilo a zjednodušilo práci na realizaci.

Vodní elektrárna byla spuštěna na podzim 2014. Základní záměr zakladatelů se zdařil. Způsob, jakým Energeia získává finanční prostředky je efektivní a stabilní. Zároveň respektuje etické a ekologické principy. Postupně se rozvíjí celé spektrum obecně prospěšných činností v duchu zakládací smlouvy.

Energeia podporuje charitativní a osvětovou činnost. Již během příprav projektu elektrárny se díky cíleným sponzorským darům dařilo provozovat činnosti v oblasti dětské hospicové péče ve spolupráci s Nadačním fondem Klíček. Osvětová činnost je zaměřena hlavně na hodnotovou orientaci současných lidí v neklidném světě. Energeia tak v duchu původního projektu Omega propojuje oblast sociální, kulturní, duchovní a společenskou.