/* end top */

Proč vědomí souvislostí?

Jsou oblasti myšlení a skutků, bez kterých člověk ztrácí kontrolu nad spádem podstatných událostí.

Takovými jsou především:

  • otázka globálního pojetí života, trvale udržitelného rozvoje
  • otázka vztahu k lidem ohroženým (nedostatkem, nemocemi, stářím, bezprávím…)
  • rostoucí naléhavost otázky obecného hledání smyslu

Stačí zde jmenovat tyto hlavní, nad jiné obsažné.

V souladu s tím obecně prospěšná společnost Energeia usiluje o realizaci projektů, které se budou věnovat uvedeným prioritám.

Vycházíme z přesvědčení že tyto úkoly jsou splnitelné jen fundovanou snahou o formování dispozic člověka, tolikrát promarněných systémy výuky, komerčními záměry médií, do sebe zahleděnou filozofií nebo podobně uzavřenými společenstvími církví.

Novověká historie opakovaně připomíná, že ignorance principu souvislostí je počátkem rozvratných konců.

Svět nesouvztažných hodnot deformuje mnoho pozitivních vlastností člověka na všech úrovních: v poměru k životním ideálům, zaměstnavatelům i v soukromém životě. Věk fluktuace, rychlého zužitkování příležitosti se nejednou vydává za ctnost nezávislosti, která však není svobodou, nezná-li hodnotu vztahů, kterými by se poměřovala nebo vůči nimž by se vymezovala. Věrnost a loajálnost jsou tu jen přechodnými jevy: hodnoty zbavené souvislostí – podstatné části své ceny – mohou být snadno opouštěny, jakmile přestanou vyhovovat, jakmile nepřinášejí užitek.

Nejinak tomu bývá s pojetím lidského života napadeného nemocí nebo stářím, případně údělem běženectví. Život generací v pohybu časem, prostorem bývá sotva vnímán jako rovnocenná část přítomnosti vyňaté z kontinua času a prostoru; neodpovídá očekávání užitku s co nejkratší návratností investic…

A konečně, ve světě ztracených, vyhaslých souvislostí není důvod se obětovat, pokud tak nevelí instinkt nebo přímo dikce zákona. Oběť pro sílu vztahů, které člověka přesahují, je v takovém světě čím dál vzácnější a posléze nemožná. Člověk omezuje obětavost na stále užší okruh svého já, protože jen v tomto okruhu vnímá souvislosti, které se ho týkají bezprostředně.

 

Cíle činností

Energeia je zaměřena na hledání styčných bodů a vzájemných průniků mezi jednotlivými oblastmi lidského poznání, čímž chce napomáhat vnímání světa v jeho překvapivých souvislostech. K dosáhnutí tohoto cíle vytváří vlastní i spolupracuje s jinými subjekty na již existujících projektech z oblasti humanitární, výchovné a vzdělávací, populárně-vědecké, jež reflektují poznatky přírodních i humanitních věd, kultury, náboženství a umění a směřují k posilování společenského dialogu i individuálního tázání po smyslu dění. Energeia má přibližovat přirozený pohled na svět, který vychází jak z tradic evropské vědecké racionality a její úcty ke skutečnosti a pravdivosti, tak z duchovních hodnot křesťanské Evropy a její úcty k životu a člověku.

Vedle vlastních aktivit je úkolem Energeia organizačně i ekonomicky propojovat již existující kvalitní nekomerční projekty a navazovat spolupráci se všemi kteří sledují obdobné cíle u nás i v zahraničí.

Posláním všech obecně prospěšných činností je integrace slušnosti, mravnosti a vědomí souvislostí do běžného života lidské společnosti.


Co plyne z těchto reflexí?

Sebevětší projekty mohou jen sotva navodit nápravu vědomí souvislostí, pokud se od začátku nesoustředí na věci konkrétní, i zaměřené na detail; pokud se nevztáhnou k celku prostřednictvím výmluvné jednotlivosti a skrze účinnost jejího svědectví; pokud se neobrátí více k člověku a méně k „lidstvu“ – více k tomu, čeho se všichni dotýkáme, a méně k tomu, co nejde uchopit.

Stojí za to být pokornějšími v direktivní vůli učinit lepším svět; je třeba měnit k lepšímu především smýšlení o světě, aniž při tom propadat panice z problémů ve světě.

Smysl a znaménka dává světu vždy to, jak ho vnímáme a jak s ním podle svého vědomí zacházíme. V tom je i zodpovědnost médií, ke které se Energeia také hlásí.

Souvislosti prožívané s vírou budou vždy jiné než ty, které odkrývá skepse či beznaděj. Reálný stav světa do značné míry závisí na mentálním stavu lidí, kteří ho utvářejí. Na tomto stavu mají dnes média, podobně jako dřív církev, větší podíl než vlády všech zemí.

Podle nejstarší řecké tragédie byl Prométheus potrestán za to, že dal lidem falešnou naději. Trestuhodně by jednal i ten, kdo by jim veškerou naději bral. Balance mezi oběma přístupy (odlišná od politického kalkulu „vyváženého zpravodajství“) je nejtěžším úkolem mediální práce, má-li být solidní tváří v tvář osudům lidí. Takový úkol je naší ambicí.

Doba nám visí nad hlavami ostřím dolů. A není sítě, která by nás před ním ochránila, jen hustota internetu, onoho přediva nesouvisejících informací v multiplikovaném chaosu světa.